Město Ústí nad Labem

Již před více než 20 000 lety žili v údolí řeky Bíliny první lidé. Důkazem jsou archeologické nálezy z obce Stadice, nedaleko Ústí. Právě zde přebývali pravěcí lovci mamutů se svými tlupami. Půda v okolí byla velice úrodná a lidem se tu dařilo po celé generace. I proto odsud pochází mnoho nálezů z různých historických období, které jsou k vidění ve sbírkách místního Muzea. Uzavíraly se zde důležité obchody s Římskou říší, i proto se na tomto území pohybovali Keltové a Germáni. Slované se v severozápadních Čechách usadili až v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu. Jak praví český kronikář Kosmas, bájný Přemysl Oráč zanechal pluhu a oženil se s kněžnou Libuší, aby usedl na knížecí stolec. Přemyslovci kralovali zhruba od roku 800 až do 1306. Díky Přemyslu Otakarovi II. bylo Ústí povýšeno na město a získalo tak mnoho výsad a práv.

V období husitských válek bylo město silně obléháno a tyto nepokoje vyvrcholily v polovině roku 1426 bitvou na místě, kterému se dodnes říká "Na Běhání". Zde byla německá vojska poražena a vlády se v Ústí ujal Jakoubek z Vřesovic. Jak se můžeme dočíst v dobových kronikách, uvádí se, že poražené německé obyvatelstvo nechali vítězové v klidu žít a na rozdíl od nespočtu jiných královských měst nezískalo Ústí další pozemky a renomé města v dalším období notně pokleslo. Návštěvníci Ústí mohou obdivovat hrad Kalich který nechal vybudovat slavný vojevůdce Jan Žižka právě v období husitských válek.

Vše se změnilo v druhé polovině 16. století a město dosáhlo vrcholného rozvoje. Díky absenci na povstání proti Ferdinandovi I. v roce 1547 nebylo město potrestáno a nenarušila se tak rozvíjející se hospodářská prosperita. Bohatství města a výhodné postavení přilákalo především nové německé obyvatelstvo, které postupně získalo převahu.

Žádná sláva netrvá věky a tak i Ústí zažilo obrovský úpadek během třicetileté války. Město se stalo terčem nejrůznějších tažení, což se podepsalo na celkové výši obyvatelstva. Tato populační krize, která trvala déle jak dvě staletí zajistila, že se Ústí stalo pouze malým zemědělským střediskem, jehož celkový počet obyvatel dlouhou dobu nepřesáhl hranici dvou tisíc. To vše trvalo až do roku 1830, kdy díky náhlé průmyslové revoluci začala populace nebývale přirůstat. Průmyslový rozvoj spolu ruku v ruce s rozkvétající říční, železniční dopravou a těžebními aktivitami města vedly k výrazným přeměnám. Bylo tak postaveno prvních dvacet domů, jež byly bohužel v období 19. století zbořeny.

A čím se Ústečané vlastně živili? Dle historických záznamů, byli výborní zemědělci, kteří vynikali v pěstování vinné révy a okurek. Využili potencionálu krajiny a rozvinuli obchod s ovocem a uhlím pomocí Labe. V okolí Ústí existuje na 60 dolů s hnědým uhlím. Bylo proto nezbytné vybudovat přístavy a pravidelné říční plavby odstartoval parník Bohemia, který v roce 1841 vedl britský kapitán J. Ruston. V současné době je nejznámější železniční trať Praha - Podmokly - Drážďany, která byla dokončena v roce 1851 a její výstavba trvala 6 let.

Populace rostla velmi rychle a v roce 1860 žilo ve městě 7 950 obyvatel. O dvacet let později dosáhl počet obyvatel 16 524 osob a to i přes opakované epidemie tyfu, černých neštovic a cholery kdy v průměru zemřel každý patnáctý člověk. Populace se ale udržela díky vysoké natalitě a přívalu nově přistěhovaných. Přístup zjednodušil první most přes řeku Labe, jež byl zkonstruován roku 1872 a město získalo spojení s mnoha významnými místy. Dle údajů ze sčítání lidu z roku 1910 dosáhla populace počtu bezmála 40 000 obyvatel a Ústí nad Labem se tak zařadilo mezi největší města v České republice

Růst populace však s sebou přinesl i negativa. Přírodní prostředí bylo značně narušeno a většina historických památek byla zničena. Také se stále více projevovaly konflikty mezi Čechy a Němci. V parlamentních volbách získala strana Konráda Henleina 58% hlasů. Tlak mezi národy rostl a vše vyvrcholilo stavbou celé linie lehkého opevnění (LO vzor 36) a tzv. "řopíků" podél řeky Labe. Po uzavření Mnichovské dohody se město stalo součástí Sudet a bylo tak připojeno k Německé říši.

Ničivé bombardování spojeneckými silami, které zasáhlo Ústečany 17. a 19. dubna, si vyžádalo více jak 500 obětí na životech a zničena byla značná část městského centra. V následujících třech letech bylo z tohoto regionu odsunuto bezmála 53 000 Němců. Oblast znovu osídlili přistěhovalci z okolních zemí jako je Slovensko, Rumunsko a Sovětský svaz. Mísení obyvatelstva vedlo ke zpřetrhání kulturních a historických tradic a celkovému snížení úrovně vzdělanosti.

Socialismus vnesl do architektury města mnoho neuvážených a masivních objektů. Parky a louky byly v 70. letech neohleduplně zality betonem a nahradily je množství rozlehlých sídlišť. Tato podoba Ústí přetrvává až do počátku nového tisíciletí, kdy město prošlo nákladnou a rozsáhlou rekonstrukcí. Tvář změnilo například Mírové náměstí či hlavní nádraží. Město se aktivně zapojilo do podpory sportovních a kulturních aktivit a stalo se tak reprezentativním centrem Ústeckého kraje.